Zpětný pohled na Radíkov - musherské závody
Hlouček lidí okolo s mírně zasněnýma očima hledí kolem sebe, každý z těch pohledů zaměřený ven, ale také malounko dovnitř. Svaly nepatrně zvyšují tonus a co minutu se tělu ztají dech, třebaže lidé stále stojí. Plaché úsměvy (dá se tomuhle vůbec smát?), diváci stojí sami a přece spolu, nechápou, hlavy jim to neberou, ale přece... přece vnímají vzrušení těch před nimi, dychtivost, život tepající v celém těle, adrenalin vyplavující se do krve ve vlnách podobných mořskému příboji, rozšířené zornice, těla připravující se na nadcházející okamžiky.
Takto stojí v hloučku diváků i tři duše, jedna napjatá k prasknutí, křičící na vše okolo, že už je čas, škubající postraňky, zornice doširoka roztažené, svaly napjaté k prasknutí až se boulí kůže a chlupy se ježí... Další duše, kvílící a sténající, kňučíci nedočkavostí a vzrušením, tělo váhající, zda už nebo ještě počkat, oči, které prosí o svolení, už je čas... Poslední duše se zalyká, hruď sevřená, to pýcha i strach svírají dech, konečky prstů nerózně přejíždí po postraňcích, řídítkách, oči neklidně kmitají po duších vepředu i nezvyklém stroji vespod... Prý "Čekej, ještě máš čas!" říkají, ale nejde čekat, svaly těkají očekáváním, smysly soustředěny jen a pouze na rovnováhu, na duše vepředu... "Ne, pusť nás hned, nemůžeme už čekat, to nejde!" - "Nuže dobrá, máš 40 vteřin..." Napětí dostupuje vrcholu, všechny tři duše cítí, že se ten velký okamžik blíží, smích lidí okolo a drobný povzdech "Já mám vlastně strach..." Úsměvy se rozšíří... "Ale opravdu!" Úsměvy se rozhlédnou po všech třech duších, ti dva vepředu už připomínají sopku těsně před výbuchem, ta vzadu už trochu připomíná sopku po sto letech od výbuchu, pohledy úsměvů sjedou po dvou malinkatých kolečkách a železnému prkénku mezi nimi... a úsměvy poněkud pohasnou...
Ale už není čas sledovat úsměvy, začíná odpočet a jednomístná dvoumotorová raketa se chystá ke startu, ruce pevně sevřou řídítka malinkaté koloběžky, tělo se napne a zapře v očekávání prudkého škubnutí, tlapy se zaryjí do prachu na asfaltové cestě, těla napnou postraňky jak nejvíce dopředu to jde a už! "GOU!" ruce držičů pouští napjaté postroje, tlapy se odrážejí v mohutném skoku, šíje při záběru skloněné až k zemi, třetí duší na kolobce to trhne dopředu až jí samovolně uniká výkřik, svět se rozmazává a není čas myslet, dýchat, jen držet rovnováhu na vratkém stroji, tlapy duní, v rychlosti se sotva dotknou země a přece do ní silou buší... hned první zatáčka je mírná, ale zrádná, sjíždí se z asfaltové hladké cesty na mírně stočenou blátivou polňačku, těm chlupatým se nechce opouštět jasnou trasu, ale nakonec ten šedivý přetláčí zrzavou do správného směru, bota ryje v prachu a blátě, když jezdec v šílené rychlosti ve smyku vyrovnává stroj do správného směru. Není čas ale přemýšlet nad podrážkami, cesta se točí lesem, přes kameny, kličkuje mezi stromy, ti vepředu lavírují těly a vyrovnávají kličky rychle, ta vzadu s většími či menšími oblouky a skřípěním zubů...
Prudká zatáčka doleva, v zátačce koně, šmarjá, co tam dělají, v té rychlosti by to bylo jako vrazit do zdi, za koňmi zaseklé čtyřspřeží, spadená kára, modroocí dědicové severu vzrušením klapou tlamami a vrhají se na dvoumotorovou raketu, prudká brzda, řev, stáhnutí - v tom je cesta volná, ta vzadu vidí skulinku a sotva zazní "jdem, jdeME, MUSH GO!" všechno s sebou škubne, trhne, svět se otočí a už zas je to jen impresionistická mazanice barev, světel a stínů... jediný stabilní bod je zem a i ta uhýbá, vlní se, klopýtá a nastavuje do cesty nečekané překážky...
Zatáčka skoro o 180°, tlapy točí těsně, divže neseberou směrový kolík, rotace vytláčí kolečkostroj do obrovského oblouku, ale je vyrovnáno... tiché "ššššš" opět zrychlí dusot tlap, nečekaný sjezd z cesty do lesa překvapí pouze duši vzadu, ti vepředu sjezd ignorují, ta vzadu zastavuje, vymotává postraňky z křoví, rovná motorky i stroj a ani nemusí pobízet, už zase dusot tlap - drkotání zubů, kostí, kůže, dokonce i kořínky vlasů mohou drkotat, když všechno drnčí po kořenovité stezce, pahýly nohou prastarých kmenů nastavují zákeřně a škodolibě překážky útlým kolečkám, ta vzadu brzdí, snaží se, ale tlapám je to jedno, ty kořeny netrápí, nachází cestu bez přemýšlení a v každém došlápnutí je skryta pružina neskutečné síly.
Vyrovnáno, chvíle hladkého kochání se krajinou, když přichází drobná zatáčka a zdánlivá terénní vlna, ze které se klube div ne převis, ale zadní popoháněč nezná oddechu, žene tlapy vpřed jen vpřed... Kraj zoraného pole vypadá slibně, jenže kraj mizí, je už jen oranisko, rozježděné, rozměklé, hluboké...bláto vmlaskává kolečka, jako těsné objetí milenců, kteří se už nikdy nechtějí pustit, odtrhávám stroj od milovaného bláta, ale je to boj o každý centimetr, tlapy pomáhají, seč mohou, zdá se, že na kraji oraniska je pevnější travnatý pruh, ta vzadu tam nasměruje celý cirkus na kolečkách, ano ano ano ano rychlý pohled dopředu když se psi začnou vyhýbat trní, co se blíží TAK RYCHLE... smykem je to všechno opět v oranisku a objetí zaláskovaného bláta, ale už jen kousek a sjíždí se na travnatou louku, v dolince je nebezpečná boule, všechno se zhoupne jak na mořské vlně, ale jde to jde to "ššššššš gou!"
tlapy probírají trávu, přejezd louky obě duše vepředu trochu mate, mají tendenci držet se kraje, ale louka se přejíždí traverzovitě, ve spodní části se zatáčí ve skryté terénní vlně doprava, míjíme trasu pro bláznivé motorkáře, esovité hadí křivky jejich tréninkové trasy a najednou před námi kraťounký, ale prudký sjezd... kolečka to nedávají, letí koule chlupů, tlapy, kolobka už se jen veze a v kotrmelcích s preventivním "stůůůůj" letí i ta zezadu, ale už je vepředu... Osm tlapek zastavuje, zahalených v oblaku horkého dechu, hlavy se otáčí "hej ty, nezdržuj, je ČAS!" kolečka jsou zdvižena, řídítka otočena a psi cítí, že ano, že smí a bez povelu opět rozdmýchávají oheň svých živoucích motorků.
Sjíždí se lesíkem prudce dolů, větvičky větve větévky šlahouny prstíky keřů ošahávají lískají švihají, ale dole už je zas klidno, jen opět prudká zatáčka o 180 a cesta se zdvihá, snad jen kopeček... ale táhne se, dochází dech i síly... i osm tlap zpomaluje, dýchá těžce, ale snad jsme nahoře, zhoupneme se nad terénní vlnu a jsme opět na travnaté louce, jedeme kus po kraji, pak přes ni skoro to vypadá, že směrem dolů, ale kdepak...v ohbí se louka zdvihá a tááááámhle nahoooooře je další ukazatel cesty... chvíli bojujeme se zkráceným dechem, ale pomalu se vzdáváme gravitaci, zkracuje se krok i dech, tři vyplazené jazyky už jdou pouhým krokem... konec louky, hele, tamhle na tom druhém konci jsme před chvílí byli! ale teď směr les, že by to bylo dolů? ne, jen zdání, zas nahoru a opět už jen krok... nahoře kontrola, lidé (tedy, mají takové tvary, ale tváře k nerozeznání, oči zamžené a kyslík jinde pečuje o funkce), miska plná vody, v chlemtajících tlamách jí mizí snad celý rybník, ale už nás navádí na správnou cestu, snad tedy už jen kousek...
Konečně zase sjezd dolů, odpočaté tlapy dobité novou energií z čisté vody už zase buší své rychlé tango, dolů a zas jen dolů šíleným letem krajem louky, smykem vjet opět do lesa, táhlé, ale už mírné stoupání, chlupaté tlapy ze sebe vydávají poslední energii a zatáčí bez zaváhání, táhnou bez zaváhání už zas ani ne myšlenka, jen touha letět vpřed...
Vymotáváme se z lesíka na asfaltku, ale to už je nahoře barevno a rušno, poslední kopeček, poslední "ššššgou" a "aji aji ajíííí", ale uši už neslyší, vždy jen o kousek větší záběr do postraňků, kopec vyklušeme, ta vzadu pomáhá, ti vepředu si šlapou po jazycích...
najednou... uvolnění... jen lehký krok... mizící pocit vzrušení, trochu se steskem... rozšířené zfetované oči, realita? co to je, duše ještě stále zběsile letí nad krajinou, i když svaly se uvolňují... pijeme, mluvíme, dýcháme, ležíme... ale "svět", ten opravdový... ten jsme si teď prožili, je v nás, stále ještě tryská všemi póry a konečky chlupů ven... nic neříkáme, my tři prostě víme... trojitá sinusoida myslí zkalených prostým štěstím...
... NAŠE FOTKY NA RAJČETI... :o)
Další fotky k pokochání ;o)
https://kolpatr.rajce.idnes.cz/
https://pefo.rajce.idnes.cz/
https://royalstuart.rajce.
https://tulak.rajce.idnes.cz/
https://www.dogart.estranky.cz/