Konečně je tady zima...

Začátkem ledna 2010 se konečně paní zima rozhodla nadělit nám trochu své milosti a posypala černý kraj karvinska hromadou bílého sněhu. Moje červené autíčko Jiřinka začalo pochrchlávat, domeček se se mnou hádá, jestli tu bude zima nebo teplo, Meluzínka na mrazu zase potřebuje dečku na záda, aby neprochladla - a silničáři šetří štěrkem. Což se mi na okolních cestách hodně zalíbilo, a tak jsem po ranním utahání Melzí na tréninku zón a  Berunky na procházce vyrazila s Lumpem a Banuškou zase po roce na krátkou saňovou projížďku.

Banuška si sice šetří nožičky, ale protože Lump táhl saně sám, udržoval pravidelné pomalejší tempo, ve kterém se i Bánší dobře běželo, a tak jsem v duchu děkovala Matce přírodě za ještě jeden další den, kdy si může Banuška užívat jedné ze svých nejoblíbenějších činností :o) S jejím zdravotním stavem to není žádná sláva, pobolívají nožičky i záda, ale každý další den, kdy spolu někam vyrazíme, a černá princezna má z toho radost a zvládne to, je pro mě velkým svátkem. Kéž by takových dnů bylo ještě spoustu... :o)

Zrcadlovku s sebou netahám, tak alespoň jedna fotečka z mobilu... :oP

A pokud máte zájem, sněhové řádění Berunky se dá najít jako obvykle u mě na rajčeti ;o)