Bánší

* 2003 (???)

haskovčák, lapinporokoira (kecám, hehe, ale jen si to vygooglete, je to úžasná podoba! ;o) )

1. místo v kategorii "Sprinter" (ze všech psů) - coursingový závod Hon na lišku II 2009

Banuška je moje černá princezna. Cokoliv o jejím původu jsou čistě jen mé dohady, stejně tak jako se jen podle jejích reakcí na různé životní situace domýšlím, co si dřív prožila... A myslím, že to vcelku nebylo nic hezkého. Jak Lump dospíval, Denyho začaly sužovat neduhy stáří. Pomaličku polehoučku nám přestával stačit před kolem, snadněji a dříve se unavil. Začala ve mně hlodat myšlenka, že koneckonců kde jsou dva psi, ten třetí se už nějak ztratí... Nakonec jsem se rozhodla, že adoptujeme fenečku z útulku, nějakou dospělou psí slečnu, kterou by třeba začalo bavit tahání, možná trocha toho výcviku a dál by se vidělo, co by ji bavilo nejvíc. Přes vánoční svátky jsem projela (po kolikáté už...?) stránky skoro všech útulků, které byly k dispozici na internetu, zvažovala, pro kterou psí dušičku se rozhodnu, a čím dál častěji jsem chodila koukat na jednu černou fenečku se světlými znaky, která byla na stránkách útulku v Komárně na Slovensku.

Měla totiž kouzelné oči. Hluboké studánky světlého jantaru, ve kterých se člověk ztrácel. Její pohled vyjadřoval nejistotu, opatrnost... ale zároveň byl plný naděje, že jednou bude líp. Nakonec jsem se rozhodla právě pro ni. Nevěděla jsem o ní vůbec nic, jen jsem se domluvila s útulkem, že si pro ni přijedu. Chtěli ji nejprve sterilizovat, ale přesvědčila jsem je, že se sterilizací souhlasím a zařídím ji u nás, aby rekonvalescence proběhla už v klidu a bezpečí Banuščina nového domova.

Tak jsme 2. ledna 2007 stáli před plotem slovenského útulku, kde nebyla ani noha. Po troše komplikací přijela paní a pustila nás dovnitř. Nebudu popisovat prostředí útulku, snad stačí, když napíšu, že nedostatek financí a naopak hodně přeplněná kapacita byly znát všude. A o tu spoustu práce se staral jeden jediný člověk. Každé z mnoha párů psích očí prosil, doufal, že je čas na ně... Jen naše studánky z jantaru stály uprostřed kotce, a Bánší vycházela ven jen velmi opatrně. Vrcasila a šourala se při zemi. Nakonec si dodala odvahy, přišla až k nám, postavila se nám tlapičkami na ramena a pečlivě umyla komplet celé obličeje...

Neznala obojek a zkoušela se z něj vyvlíknout. Nikdy neviděla auto, a měla z něj panickou hrůzu. Deny s Lumpem vzadu v autě řvali zvědavostí a nadšením, a princezna se bála i jich. Nakonec jsme ji tedy vecpali pod přední sedadlo (doslova, sama se bála nastoupit) a jeli jsme. Cesta byla dlouhá, a tak jsme přespávali ještě u kamaráda na Slovensku. Bánší po celou dobu nehnula jediným mimickým svalem, bála se i vyvenčit - a obojí jí vydrželo ještě po mnoho dalších týdnů, kdy už byla doma. Byla zablešená, začervená,  příšerně vyhublá a o kondici nemohla být ani řeč. Celých 14 dní nechtěla vůbec nic jíst - nakonec jsem jí trhala vařené kuře na nitky a krmila ji těmi tenkými kousíčky...

Hned ten den, co jsme si ji přivezli domů, začala hárat. Domluvila jsem se tedy s veterinářem, že jakmile to po odhárání bude možné, půjde na sterilizaci. Abych se přiznala, nakonec jsem na sterilizaci spěchala, nemohla jsem se jí dočkat - zjistila jsem totiž, že černá princezna má problémy  s chůzí... Tedy, moc toho neušla, a každý večer brečela, na střídačku si poponášela zadní nožičky, nevyskočila ani na postel. Trpěla jsem s ní a hlavou se mi honily černé obavy, jaké zranění jí kdy potkalo. Při sterilizaci jsem byla domluvená v rámci jedné anestezie i na rentgenu páteře a nohou. "Naštěstí" její problém spočíval pouze ve vysokém stupni dysplazie - a rovněž artrózy.

Zamakali jsme. Díky neustálému přísunu chonder a pomalému zvyšování nároků na pohyb jsme její pohybové problémy vcelku zvládli. Dneska Bánší tahá spolu s Lumpem káru, koloběžku, saně. Miluje i tahání před běžkami... Výcviku moc nedá, je to na její nervíky příliš náročné, ale v roli saňového psa se cítí více než dobře. Sice jsem zrušila své plány a sny na midové tratě, musíme kvůli jejím nožičkám běhat jen sprinty, zato si je moc užívá... Na každém startu se vzpíná jak divoký hřebec a jakmile může, vystřelí jak z praku. :o)

Ovšem její naprostou vášní jsou coursingy. V tomto ohledu mohu spolehlivě říci, že mám doma stoprocentního šílence. Slyší naviják, vidí střapeček a okamžitě se zblázní. Na startu se celá jen jen třese na běh. Nezřídka při běhu nebo killu hodí tlamu, jak moc se snaží. Při tom je opravdu ukázkově fixovaná na střapeček a mimo Lumpa je jí úplně jedno, s kým běží. Jen s Lumpem je to jiné, neb spolu běhávají už nějakou dobu a tak mají svou strategii... :o)

Taky miluje frisbee. Kvůli nožičkám jsem ji to cíleně nijak neučila, ale záviděla Lumpovi a nakonec se naučila talíře chytat. Čas od času jí udělám radost a nějaký jí hodím... :o)

V létě miluje plavání. Je ochotná plavat se mnou nebo jen tak aportovat klacíky nebo hračky.  Dokonce si je sama kutálí z břehu do vody, aby je pak mohla lovit! :o)

Agility hopsá na překážkách pro smolíky. Její přístup k agility je poměrně legendární - člověk nikdy neví, kdy se zarazí s čumákem zarytým do nějaké myší díry z plného rozběhu, až skoro udělá přemet. Nikdy se nedá předpovědět, kdy se uprostřed běhu sebere a jde kamkoliv jinam dělat dokoliv jiného. Není schopná jiného vedení, než těsně na ruku s pamlskem, od té se odmítá vzdálit byť jen na 20 centimetrů. Celým parkurem ji tak musím provádět centimetr po centimetru... :oD Nicméně má radost z každé spolupráce, kterou nám vymyslím, a tak je její běhání jen zpestřením mezi skutečnými tréninky s mými dalšími psy... :o)

Banuška - to jsou mé studánky z jantaru. U ní vidím, kolik dá práce přesvědčit psa, aby zase začal věřit, že svět je i hezké místo. Důvěra našich psů je to nejcennější, co máme, a to jediné, čeho zradu nám nikdy neodpustí...

   ^{foto: Wami}