Meluzínka
* 9/2007
špilon
ZZO, BH * SA2
Meluzínka je moje vrácená sestřička... :o) Vůbec jsem neměla v plánu čtvrtého psa, ale jednoho dne jsem ji uviděla v nabídce slovenského útulku v Trnavě a byla tolik podobná Blesce, mé psí sestřičce, co mě provázela krásných 14 let, že bylo během dvou hodin rozhodnuto. Posílala jsem e-mail a přišla odpověď, že je to úžasné mimi nezadané... Shodou okolností byla její fotka na net vystavena ten den, kdy jsem ji viděla. A jednoho předvánočního víkendu jsme si pro ni jeli.
Melzí mě fascinuje každý den. I když život s ní je občas pěkně adrenalinový - je uštěkaná a i přes veškerou mou snahu ji to odnaučit to v ní občas vytryskne naplno, je netýkavka a nemusí cizí lidi, hlídá stejně ostře, jako to umí Deny, ale na druhou stranu když má někdo piškotek, je schopna si ho občas dost nevybíravě vynucovat (většinou opět štěkáním :oP ). Přestože je vychovaná a poslušná, její přirozená impulzivnost někdy přebije výchovu a Melišátko mě opět poučí, že u psů se nedá spoléhat na nic "stoprocentního". :o)
Jsem za ni vděčná dvojnásob, protože loni v létě, když jí byl necelý rok, téměř umřela. Dodnes netuším, z čeho její potíže pramenily, ale veterináře jsem sháněla hodně rychle. Melzí byla celá v křeči, měla problémy s dýcháním, jely jsme na veterinu a když přijel veterinář (původně s ironickým úsměvem, jak dá antihistaminikum, že jí jen něco štíplo), jediné, co ji zachránilo od konečného rozhodnutí, byla reakce zorniček na světlo... Měla plovací pohyby, dusila se... Neznám horší pocit, než bezmoc, kdy během několika málo desítek minut milovaný tvor doslova umírá člověku v rukou, a jste bezmocní a nemáte jak pomoci... Pan veterinář nicméně jak ji viděl, nevypadal, že ji půjde zachránit, ale že ještě vyzkoušel tu reakci zorniček, rychle se rozhodl a ještě rychleji začal jednat. Melzí dostala několik injekcí, kapačky, mezitím jsme zkoušeli přijít na to, co jí vlastně je... (Bylo vedro a byli jsme spolu se všemi ostatními psy plavčit v rybníku. Nicméně Melzí začala mít problémy až cca 20-30min po návratu domů, a v domě bylo chladno... Nikde se nepraštila... Kdyby něco zbaštila, vždycky u ní byl nějaký další pes, sežral by to taky, ale ostatním nic nebylo... Neměla průjem ani střevní potíže... Možná epileptický záchvat, ale netypický... teplota byla normální... Prostě dodnes nevím...)
Melzí měla otok mozku a když jsem si ji po několika hodinách vezla stabilizovanou domů, nevěděla jsem, jestli doopravdy přežije... Tři dny měly rozhodnout, co a jak bude. Ale moje maličkatá Meluzínka je skutečný bojovník. Den za dnem bojovala, snažila se, několik dní nebyla schopná se odvléct ani vedle pelechu na vykonání potřeby, ale snažila se... Postupně začala zdvihat hlavu, chtěla se tulit, odplazila se z pelíšku, aby si močák vypustila vedle (stále pod sebe, ale i tak!). Ale začala se lepšit, den za dnem dokázala víc a víc, pak už i chodila, sice ji to bralo na stranu a kývala hlavičkou, ale chodila... A bojovala dál a dál...
Možná to bude znít neuvěřitelně, ale Melzí se z toho dostala naprosto bez následků. Za její život a za to, že tu se mnou pořád je, musím neskutečně poděkovat panu MVDr. Davidu Oslizlokovi z vet. kliniky v Karviné - jen díky němu Meluzínka žije a je tu s námi. DĚKUJI!!!
foto: Adriana Slezáková
Meluzínka je tryskomyška. Pro mě je primárně agiliťák, i když sportovní výcvik (poslušnosti) umí také moc hezky... Ale v agility jsme se našly obě dvě. Melzí má ráda své rituály před během i po běhu. Třebaže na startu vypadá jako skoro týraný pes, ve chvíli, kdy vyběhne a běží naplno, je jak motorová myš. Nicméně je velmi vnímavá a snaživá, takže co si ve vedení na parkuru vymyslím, Melzí splní. Jen doufám, že až z ní časem bude ostřílený závodník, odpustí mi i moje chyby ve vedení...! :o) Každopádně je Melzí můj sporťáček a pracovat vyloženě chce. :o)
foto: Petra Doleželová
Sportovní výcvik jsem celý Melzí naučila pomocí metody Clicker Training - tedy pomocí klikru. Meluzínka žabičku miluje a sama se hodně snaží nabízet žádoucí chování, takže výcvik nám šel poměrně snadno (od nápadu na zkoušky ke zkouškám uplynuly cca 2 měsíce :o) ).
Melzí je energie 40kilového psa sbalená do 6,5 kil chlupů. Tím, že vyrůstala mezi velkými psy, má trošičku napoleonský komplex. A tak když ji není vidět, musí ji být aspoň slyšet. Ačkoliv většinu psů nejprve seřve, pak si je moc ráda usmiřuje, vrtí se před nimi a kupodivu si ji většina velkých psů skutečně oblíbí. Miluje koliácké chlapy - krátkosrsté, dlouhosrsté, borderky, beardedky... Netuším, proč zrovna tenhle typ psů, ale s nimi se skutečně vyřádí nejvíc.
Doma dokáže Banušku vyprovokovat k divokým hrátkám a když na to přijde, srovná si i Lumpa. Je to můj mazlicí klínový pes (= pes na klín ;o) ), který se ovšem rozhodně mezi těmi ostatními velkými neztratí ani ve sportu, ani v životě!
foto: Wami